V. zájezd NCK
Poslední sobota v září již druhým rokem patřila zájezdu pořádaným Neexistující cestovní kanceláří (dále NCK). Celkově již pátý díl, doufejme nekonečného seriálu, se opět odehrával v Krkonoších, konkrétně v západní části našich nejvyšších hor. Start byl naplánován do Rokytnice nad Jizerou, cesta vedla dále přes Dvoračky, Kotel, Voseckou boudu a Mumlavský vodopád do Harrachova.
Zájem o tento zájezd byl nebývalý! Za pouhé 3 dny bylo přihlášeno 60 účastníků!!!Odjezd v Butovsi a Konecchlumí byl pro tentokrát trochu spojen s dobrodružstvím, neboť řidič autobusové dopravy Fejfar-BUS omylem dorazil v menším voze, než bylo původně ze strany pořadatelů počítáno... Ostatně, všem to bylo jasné, neboť autobus přijel do Konecchlumí již téměř zaplněn a před tamní hospodou čekalo ještě značné množství klientů NCK. Nemluvě o tom, že to nebyla zastávka poslední... Nakonec vše dobře dopadlo ke spokojenosti všech zúčastněných stran. Velký dík patří dobrovolníkům, kteří iniciativně zaujali pozici stojícího střelce.
Hned v začátku bylo třeba určit zdravotníka zájezdu. Tuto velmi považovanou a hlavně žádanou funkci nakonec vyhrála Iva Kvasničková, z čehož nejeden klient NCK mužského pohlaví omdlel... ...ne snad strachy, ale úmyslně... Primář zájezdu Kurt Deuse dostal k ruce velmi ambiciózní zdravotnici, která splňovala veškeré předpoklady k bezproblémovému průběhu celého zájezdu po stránce lékařské.Cesta ubíhala svižně, zelená s francovkou tekla proudem, do toho nemálo plechovkových piv, klasik by řekl: "Není lepšího začátku".
Bylo by škoda opomenout jeden hezký moment. Cestovalo se autobusem, který povětšinou pilotuje Klíma Martin, známý fanda provinčního tuzemského klubu z Prahy (Slavia). Tento fakt neunesl synek jednoho z jednatelů NCK a uvnitř busu k velké radosti svého otce vrhnul, čemuž se nelze divit...
Příjezd do Rokytnice nad Jizerou orámovalo příjemné podzimní počasí. U dolní stanice lanovky dostali klienti NCK cca 17 min. osobního volna, což každý využil dle své libosti. V této pasáži článku je nutné poděkovat tiskové mluvčí ski areálu TJ Spartak Rokytnice nad Jizerou Renatě Žalské, za bezprostřední pozitivní reakce na žádosti NCK o spolupráci (vyjednávání o ceně jízdenky). Přístup ze strany paní Žalské byl excelentní a pro nás i překvapivý, neboť není mnoho tak ochotných a vstřícných osob, se kterými se snažíme navázat spolupráci. "Renčo" díkes, zdraví Tě Konecchlumí i Butoves... :-) Lyžařský areál v Rokytnici n./ J. je ze strany NCK, na základě zkušeností vřele doporučován! https://www.skiareal-rokytnice.cz Samotný přesun lanovkou na start pěší tůry všichni zvládli bez újmy a dle zprávy zdravotnice, nikdo nemusel vyhledat lékařskou pomoc. Horní stanice byla i startem freeridové dráhy pro horská kola, která vedla právě pod lanovkou. V době šikování obrovské skupiny turistů NCK se jeden kolař chystal na svoji jízdu. Všichni mu popřáli mnoho štěstí a za mohutného povzbuzování si to "rider" hnal svižně dolů... Jak dojel nikdo neví, co je jisté, tak že si určitě přál, abychom při jeho další jízdě byli již hodně daleko...
Trasa od horní stanice lanovky k chatě Dvoračky resp. Štumpovka ubíhala bez zaváhání. Tamní Budvar sice nikoho nenadchnul, ale všichni jej do sebe statečně tlačili, jako by měl být poslední. Hubu křivil málokdo, naštěstí byla vždy po ruce zelená s francovkou, která všechny neduhy hravě vyléčila...
Po občerstvovací zastávce následovalo nejtěžší stoupání celého výletu - na horu Kotel. Převýšení u většiny zúčastněných odhalilo jejich skutečné možnosti a nebýt kvalitní práce zdravotnické sekce zájezdu, jen těžko by se tento úsek obešel bez ztráty na životech. Nedlouho po našem zájezdu se sám Krakonoš nechal slyšet, že podobné funění se v prostoru Kotle objevilo naposledy v dobách, kdy tam Trautenberg chodil na jeleny.
Po zdolání prudkého a nepříjemného stoupání, následovala klesající rovinka směr Labská louka a dále na Voseckou boudu. Zejména kolem Labské louky byla koncentrace turistů na metr čtvereční cesty, neúnosná. Naštěstí toto brzy pominulo a cesta na Voseckou již byla opět příjemným výletem na horách.
Na Vosecké boudě byla v plánu hlavní přestávka. Vyhlášená kuchyně se ukázala i tentokrát, bohužel klienti NCK tam nebyli samotní a nebylo vůbec snadné najít uvnitř restaurace volné místo. Naštěstí NCK v tomto má již své zkušenosti a jede dle osvědčených pravidel a receptů (v moderním světě by se tomu dalo říkat know-how). Předsunutá jednotka klientů má za úkol zaujmout bojové postavení a ve vybrané restauraci vyválčit daný počet míst. Poté se rychle najíst a vyčkat příchodu dalších skupinek klientů NCK. Takto to jde dokola, až se všichni vystřídají (pozn.: útratu si platí každý sám, nikoli ten poslední...).
Z Vosecké boudy vedla trasa na Krakonošovu snídani a poté po proudu řeky Mumlavy, kolem Mumlavského vodopádu až do Harrachova. Zde byla celá skupina zájezdu roztroušená, aby se znovu spojila v cíly celého dne. Průchod Harrachovem byl okořeněn setkáním s tamním "vejpitkou" neznámého jména i původu. Důležité není jméno ale fakta: 15:55 hod., sobota, centrum Harrachova a v žíle poctivých 3,9 promile (méně neměl, odhad se pohybuje u dolní hranice skutečnosti). Zmožený "horal" se pokusil kousek jít s námi, ale šlo pouze o neúspěšný pokus. Byl jinak velmi přátelský, usměvavý a ochotný, o čemž svědčí zájem o bližší kontakt mnoha klientek NCK (i zadaných... - jména jsou k dispozici za poplatek u všech jednatelů NCK).
Zakončení zájezdu bylo naplánováno do soukromého pivovaru Novosad v Harrachově, na což se těšili nejen muži. Bohužel se ukázalo, že ne vždy jde všechno hladce, jak by si všichni přáli. Zmatečný přístup tamní obsluhy k rezervacím způsobil stejný, ne-li větší zmatek i mezi hosty. Přes počáteční neshody si nakonec všichni místo našli a kvasnicové pivko na stůl dostali. Velká škoda, jak pro provozovatele, tak i pro celý zájezd NCK, že obsluha pivovaru nakládá s produkty a pivovarem, jako takovým, tak jak se stalo při naší návštěvě... Předem ohlášená 60ti hlavá hladová a žíznivá skupinka osob by si jistě zasloužila, jak se lidově říká, zalít od paty až po víko. Bohužel, arogantně sebestředný šéf-číšník, byl jiného názoru, tak nám nezbylo nic jiného, než cestou nazpět v autobusu žízeň hasit teplou géčkovou desítkou v plechu... Škoda, nádherná hospoda, nádherné pivo, nádherné jídlo, ale obsluha jej asi nechce moc často ukazovat a lidem prodávat... Pravdou zůstává, být spokojení, pro obsluhu a pivovar jako takový, by hrozilo jedno velké nebezpečí: "ty lidi by se mohli vrátit..." :-) Takto můžeme poděkovat za zajímavou a velmi dobrou ochutnávku. Nezbývá nic jiného, než doufat, že příště bude 50-60ti členná skupina lidí v restauračním zařízení vítána s větším nadšením, apropó navíc budou-li to vážení klienti NCK!
Cesta z Harrachova domů ubíhala svižně, což nemohla ovlivnit ani velmi nutná zastávka pro pány (plné měchy). Francovka tekla proudem a autobusem se linul příjemný svěží bylinný vánek, který pozitivně působil na dýchací ústrojí přítomných dětí.
V. zájezd NCK lze hodnotit pozitivně a nebýt několika nedorozumění s externími dodavateli služeb, mohlo být hodnocení ještě pozitivnější. NCK samozřejmě bere vše na sebe a slibuje (kdo si potrpí na ostřejší slovo "přísahá", tak může vložit místo "slibuje"), že se z chyb poučí a příště bude vše k absolutní spokojenosti všech klientů NCK.
Na úplný závěr lze zmínit hodnocení jednatelů NCK, kteří neobdrželi žádnou žádost od klientů o navrácení zaplacené částky za zájezd. Humorná vsuvka na závěr: "...vždyť přeci nelze podávat žádosti na neexistující subjekt..." :-)
NCK děkuje za přízeň a těšíme se naviděnou!
-W-