III. zájezd NCK
První březnová sobota byla již dlouho dopředu vyčleněna pro v pořadí již III.turistický zájezd. Tentokrát se neexistující cestovní kancelář rozhodla jít do rizika a svým klientům nabídnout zimní verzi turistiky. Že to byla trefa do černého, bylo jasné již od provopočátku "expedice".
Autobusovou dopravu pro nás externě zajišťovala společnost Fejfar-bus, která se opět předvedla a poslala to nejlepší co může nabídnout (bus+řidič). Celkem 27 účastníků se v sobotu časně ráno vydalo směr Krkonoše a s nadšením všichni sledovali zrození dne, kdy bylo v jeho úvodu více než zřejmé, jak dopadne souboj slunce vs. oblačnost. Cestu opět vyšperkoval SDH Konecchlumí, který jako vždy na své náklady, zajišťoval nápojový servis účastníkům zájezdu. Velkou vzpruhou byla i lahvinka zelené s "francovkou"...
Start tůry byl naplánován na Pomezní boudy, kde nás po osmé hodině ranní uvítalo kouzelné zimní počasí. Ojíněné stromy, přimrzlý sníh a jasná obloha nad hlavami všech přítomných. Ideální počasí pro natáčení reklamních spotů a focení prasáren na sněhu. Z Pomezních bud vedla trasa na Jelení boudu, kde nás přivítaly zamčené dveře, což nikomu moc nevadilo, neboť přišly na řadu "domácí" zásoby. Vzduchem zavoněly především řízky a grog z otevřených termosek. Nemělo by se zapomenout na kolující ovoce naložené ve slivovičce a nějakou tu lahvinku. Po povinné ochutnávce všeho kolujícího, Matýsek Koldovský "vyždímal" všechny svršky a mohlo se pomalu pokračovat směrem vzhůru. Výstup k Jelence byl přípravou na další stoupání, které všechny zúčastněné čekalo. Nad Jelenkou jsme dorazili k rozcestí. Doleva cesta vedla tzv. "traversem" k úpatí Sněžky, doprava se potom šlo přes Obří hřeben přímo na vrchol naší nejvyšší hory (pozn. cesta vpravo je značená jako nebezpečný úsek a v zimě není doporučeno tuto cestu využívat). Vzhledem k tomu, že výprava měla ve svém středu zdravotníka s "prošlým" lavinovým kurzem, nebylo se čeho obávat a směr doprava byl ten, kterým se expedice vydala. Navíc, značka "nebezpečí" byla téměř celá zasypaná sněhem, šlo tedy pochybovat o její platnosti. Nakonec nic nebezpečného výpravu nepotkalo, naopak v expedici zavládlo lehké nadšení z trasy, která vedla partiemi, nabízející dechberoucí výhledy jak směrem do Čech, tak i směrem na Polsko.
Cestou ke Sněžce výprava potkala několik zoufalých běžkařů, kteří v tomto terénu působili jako F1 ve Štikovské rokli na autokrosových závodech. Výprava se pohybovala poklidným tempem, které přímo vybízelo k neustálému fotografování neskutečných panoramat... ...a přemýšlení nad tím, jaké prasárny by se daly fotit v tomto prostředí.
Příchod na Sněžku byl lehce na etapy, ale nakonec se všichni ve zdraví dočkali pokoření naší nejvyšší hory. Přímo na vrcholu nepříjemně protahoval vichr z hor, musely se tedy otevřít hmotné rezervy v tekutém stavu, aby nemuselo být zdravotníkem konstatováno prochladnutí expedice. Vedle expedice z jičínska, byla na vrcholu Sněžky i podivná výprava školou povinných dětí, která se chystala dolů přepravit na bobech a saních. Při charakteru sněhové pokrývky (místy led), bylo jasné, že se nemohlo jednat o normální školu v přírodě. Odhalili jsme v tuzemsku asi tajnou organizaci, která se zabývá odstraněním nepotřebných dětí. Že je úspěšnost likvidace vysoká, bylo zřejmé už při pěším sestupu. Pokud bude při jarním tání na úpatí Sněžky objeveno množství lidských ostatků, není třeba pochybovat, komu patří. Hrůzný pohled na poslední minuty života malých dětí, musel být spláchnut zajímavým mixem kořalky. Pochvala musí směřovat hlavně na nové klienty Neexistující cestovní kanceláře. Zápisné bylo opravdu kvalitní a jeho množství adekvátní nastalé situaci.
Na vrcholu Sněžky se také udála svatba právě v momentech výstupu celé skupiny. Budiž přáno novomanželům mnoho štígra a málo negativa případně od expedice převzatého.
Samotný sestup ze Sněžky probíhal velmi krkolomně, podél řetězů k polské boudě
Slézský dóm. Ledové podloží s kameny, vytvořilo příjemný "polštář"
pro případný pád. Cestu ovšem všichni zvládli s bravurou, tak nebylo proč
váhat, mohlo se jít ochutnat polské pivo do zmíněného Slezského dómu. Knajpa
narvaná, jak pytel s pšenící a u záchodu seděl hajzl-dědek, který vyžadoval
platbu za vylučování všeho druhu. Většina účastníků se tedy raději řídila
pravidlem o "dobrém hospodáři...". Část výpravy hbitě zabrala
uvolňující se stůl a šlo se pro pivínko. Že není zlotý v zajímavém kursu k naší
koruně, bylo znát při placení. Jejich slavná šlichta byla ceněna na 60,- Kč +
případný poplatek (pro špatné "hospodáře") za její vyloučení (polské
pivo má jednu nepopiratelnou výhodu: lze jej vyloučit jakým-koli způsobem, jaký
člověka zrovna napadne - každá varianta je správná a jde poměrně rychle po
konzumaci realizovat). Mužská část osazenstva počuměla po polských fiflenách,
které se chystaly k výstupu na Sněžku a hned poté na diskotéku (polské děvčata
se pravděpodobně nerady převlékají, tak byly už od rána oblečené moooc
fajnově...). Při posedávání v polském doupěti, se výprava telefonicky spojila s
"malým" Matýskem, který se stal nezvěstným. Hovor naštěstí nahrála
BIS a nebyl problém si nahrávku vyžádat:
Alda: "Matýsku, kdepak se touláš?"
Matýsek: "Jdu dolů ze Sněžky"
Alda: "No Ty jsi, ale šikovný hošíček. My na Tebe čekáme v té žluté boudě,
kterou vidíš před sebou".
Matýsek: "Ty vole, jaká žlutá bouda?"
Alda: "Ty vole, jaká asi... ...ta jediná, která je z cesty
vidět"
Matýsek: "Žádnou nevidím"
Alda: (mlčí)
Matýsek: (mlčí)
Alda: "Hele, co teda vidíš?"
Matýsek: "Lanovku"
Alda: "Aha..."
Matýsek: (mlčí)
Alda: "Ty máš takovou kliku, v takovém počasí si vyšlápnout Sněžku ještě
jednou..."
Matýsek: "Jak Ty vole?"
Alda: "No, trefil jsi špatnou cestu ze Sněžky a jdeš trochu na druhou
stranu..."
Matýsek: "To mám jít jako zpátky???"
Alda: (mlčí, bojí se mluvit...)
Matýsek: (mlčí, je slyšet pouze mocné odpouštění páry...)
Matýsek se nakonec ukázal v tom nejlepším turistickém světle a svoji vášeň pro horské procházky ukázal obdivuhodným dvojnásobným výstupem na Sněžku. Po překonání všech úskalí, jsme celý akt vyhodnotili nad polskou močkou v půllitrech.
Cesta ze západního úpatí Sněžky směr Luční bouda, byla samostatným zážitkem. Nekonečné bílé pláně všude kolem, ze kterých se pouze topořily vrcholky tyčového značení. Úchvatné výhledy netřeba již znovu zmiňovat, stejně jako neúspěšné hledání alespoň minimální oblačnosti na azurové obloze.
Příchod k Luční boudě byl zpestřen sněhovým barem, který nabízel, krom klasické kořalky, i jeden neobyčejný nápoj. Teplý hovězí vývar s velkým "voďourem"... Na první pohled prasečina, ale na první ochutnání genialita bez přímého i nepřímého vlivu na genitálie.
V útrobách jedné z největších horských bud v Evropě, výprava načerpala potřebnou energii většinou guláškem a pivínkem. Po řádném slehnutí pochutin cesta probíhala bez zaváhání až na chatu Výrovka.
Chata Výrovka je jednou z prazvláštností hřebenů Krkonoš. Samoobslužná jídelna ve stylu "Prior v Hradci Králové před 20ti lety", si připsala jedno plus, když bylo za nektar z Plzně požadováno "pouze" 38,- Kč, což je bezpečně nejnižší cena tuzemské chlouby na hřebenech. Výrovka byla zajímavě zasněžená, ideálně pro výstup na její hřeben... ...že byla pokořena, není třeba dodávat.
Cestu z Výrovky do Pece pod Sněžkou, obohacovaly běžkaři, mířící do stejného cíle. Krkolomné sjezdařské polohy, mnohdy proti fyzice, sice měly daleko ke Stenmarkovi, ale hodně blízko k průjezdu rolby s rozjetými pásy... Neklid v očích běžkařů-sjezdařů byl ten tam, jakmile projížděli kolem našeho zdravotníka, který při pohledu na některé "jedince" telefonoval do nejbližších stavebnin a objednával paletu sádry na ošetření zlomenin...
Za zmínku stojí i povzbuzení skialpinistického páru, kdy výprava vytvořila špalír alá horská etapa Tour de France...
V Peci jsme zapluli do hospody "Na Peci" a čekali na našeho Matýska, který se nám pod Výrovkou neuvěřitelně zase ztratil... Zákoutí celé Pece má probádané jako málokdo a popravdě, jinou tečku za celým dnem, si nikdo jinak představit nedokázal.
Cestou ze zasněženého prostředí do rozkvetlých jarních luk jičínska, byl oficiálně vyznamenán náš "malý" Matýsek za neskutečné výkony a zdravotník zájezdu byl povýšen na "pana primáře". Ještě žádnému zdravotníkovi, zájezdu Neexistující cestovní kanceláře, se nepodařilo 2x za sebou docílit nulového počtu usmrcených účastníků a nejen to, ještě žádnému zdravotníkovi se nepodařilo spolehlivě navýšit průměrnou hladinu alkoholu většině zúčastněných, na hranici vyšší než malou.
Všichni jednatelé neexistující cestovní kanceláře vzdávají hold všem účastnicím i účastníkům a již teď se v dobrém obávají, co přinese "IV. turistický zájezd", naplánovaný na sobotu 9.června.
-W-